Pěstounská péče

Výchova dětí a péče o jejich příznivý vývoj je především právem a povinností obou rodičů. Ne všichni rodiče se však chtějí nebo mohou o své děti starat. V situacích, kdy děti nemohou z nejrůznějších důvodů vyrůstat ve vlastní rodině, je třeba hledat optimální formu náhradní výchovy. Nejoptimálnějším řešením je náhradní rodinná péče, která má vždy přednost před výchovou ústavní.

Náhradní rodinná péče (dále jen NRP) – je poskytována dětem bez rodiny, nebo dětem, které nemohou být z různých důvodů vychovávány ve své vlastní rodině. Dává dětem možnost vyrůstat v přirozeném rodinném prostředí, které má pozitivní vliv na jejich psychomotorický a psychický vývoj.

Formy náhradní rodinné péče jsou dle zákona o rodině 94/1963 Sb. v platném znění:

  • svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby
  • osvojení (adopce)
  • pěstounská péče
  • poručenství
  • pěstounská péče na přechodnou dobu
  • ústavní péče

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby – jednou z možností, které zákon o rodině upravuje v § 45, je svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče. Vyžaduje-li to zájem dítěte a fyzická osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí, může o tomto rozhodnout soud. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému. Pokud není možné rodičům stanovit vyživovací povinnost, nelze dítě do této formy péče svěřit. Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů, pokud se stane, že jeden z nich zemře, zůstává dítě ve výchově manžela druhého. Rozvodem manželství společná výchova manželů zaniká. Rozvodu manželství musí předcházet nová úprava práv a povinností manželů k dítěti. Pokud soud hodlá dítě svěřit do výchovy jen jednomu z manželů, může tak učinit jen se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů není plně způsobilý k právním úkonům nebo je-li opatření souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

Osvojení (adopce) – je nejvyšší formou náhradní rodinné péče, při které přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě. Mezi osvojiteli a osvojeným dítětem vzniká příbuzenský vztah stejný jako mezi rodiči a dětmi. Osvojitelé získávají stejná práva a povinnosti, jako by byli rodiče dítěte. Příbuzenské vztahy mezi dítětem a jeho původní rodinou zanikají. Osvojitelé jsou ze zákona zapsáni do rodného listu dítěte. Dítě získává příjmení nových rodičů. Také vztahy mezi dítětem a příbuznými osvojitelů se stávají příbuzenskými dle zákona. Osvojit lze pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojeným musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce.

Pěstounská péče – je určena dětem, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině, avšak nejsou právně volné k osvojení a ani nebyly přijaty do péče jiné fyzické osoby. Do této formy náhradní rodinné péče je dítě svěřeno na základě rozhodnutí soudu, a také jedině soud může pěstounskou péči zrušit. Chce-li se osobní péče o dítě ujmout osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou. Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte.

Biologičtí rodiče dítěte v pěstounské péči mají nadále vyživovací povinnost vůči svému potomkovi a také mají právo být s ním v kontaktu. Pěstoun o dítě osobně pečuje, je zodpovědný za jeho výchovu, má právo dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti v běžných věcech. Nemá k němu vyživovací povinnost a není jeho zákonným zástupcem. Pěstouni jsou za svou činnost státem podporováni přiměřenou odměnou a také hmotným zabezpečením pro přijaté dítě. Vzhledem k náročnosti pěstounské péče mají pěstouni povinnost sepisovat Dohodu o výkonu pěstounské péče s doprovázející organizací, která by jim měla být nápomocná prostřednictvím svých nabízených služeb.

Cílem pěstounské péče je návrat dítěte do své původní rodiny, pokud k tomu budou uzpůsobeny podmínky a možnosti biologických rodičů.

Poručenství – Nemá-li žádný z rodičů vůči svému dítěti rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu, soud dítěti ustanoví poručníka. Poručník se stává zákonným zástupcem dítěte, který může, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Pokud poručník osobně péči o dítě obstarává, má on i dítě právo na stejné hmotné zajištění jako je tomu u pěstounské péče. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový vztah, jako je mezi rodiči a dítětem. Poručenská péče je pravidelně kontrolována soudem, který se zaměřuje jak na správu majetku dítěte, tak i na jeho osobní záležitosti. Poručník podává jednou ročně soudu souhrnnou zprávu o současné situaci dítěte.

Pěstounská péče na přechodnou dobu – forma náhradní rodinné péče, jejíž cílem je zejména poskytnout rodičům čas, aby si mohli upravit své poměry a byli znovu schopni převzít dítě do své péče. V případě, že původní rodina se o dítě dále starat nemůže, hledá se jiná vhodná stabilní rodina. Dítě se tak zcela vyhne deprivačnímu prostředí ústavních zařízení. Jde o institut krizový a pouze přechodný. Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle jeden rok. Do pěstounské péče na přechodnou dobu je dítě soudně svěřeno z těchto důvodů:

  • rodič dítěte se nemůže o dítě ze závažných důvodů dočasně postarat (zdravotní problémy, výkon trestu odnětí svobody atd.)
  • čeká-li se na uplynutí doby od narození dítěte, po kterém je možné dát dítě do osvojení
  • čeká-li se na pravomocné rozhodnutí soudu o nezájmu rodičů

Pěstounskou péči na přechodnou dobu může poskytovat pouze osoba za tímto účelem odborně proškolená a zařazená do evidence osob vhodných k výkonu této formy náhradní rodinné péče. Podstatným prvkem pěstounské péče na přechodnou dobu je předpoklad profesionálního přístupu pěstouna, naplněné rodičovství a určitá životní zralost. Pěstoun pobírá od státu finanční odměnu, a to i v případě, kdy čeká na svěření dalšího dítěte do péče.